K zamyšlení

 Právě v době, kdy vláda projednává tzv. konsolidační balíček a finalizuje rozpočet na rok 2024, z něhož však český sport vychází jako chudý příbuzný, publikoval zpravodajský portál iDNES.cz článek nazvaný „Rodiče omezují výdaje na sport dětí. Čtvrtina je neposílá na žádný kroužek“. Text vznikl na základě exkluzivního průzkumu společnosti MultiSport a vyplývá z něj, že z důvodů finančních úspor omezí sportovní aktivity svých potomků přes pětinu rodičů a více než 25 procent je nebude v novém školním roce posílat ani na jeden kroužek.

„Vztah dětí ke sportu se formuje od nejútlejšího dětství. Dítě předškolního a mladšího školního by mělo aktivním pohybem trávit minimálně hodinu věku denně. Nelze tedy spoléhat na dvě hodiny tělocviku ve škole. Měli bychom dětem zajistit dostatek pohybu i mimoškolními aktivitami,“ vysvětlil v článku Dalibor Pastucha, dětský a tělovýchovný lékař z lékařské fakulty Ostravské univerzity a ReFit Clinic Olomouc.

Výzkum společnosti MultiSport představuje další smutný a současně varovný signál týkající se výrazně upadající fyzické kondice dětí v České republice, jejich narůstající obezity a s tím souvisejícího zhoršování zdravotního stavu. Ostatně nedávno zveřejnila alarmující závěry testování školní mládeže Česká školní inspekce. Ty ukázaly, že se u dětí v základních i středních školách za poslední dvě desetiletí dramaticky snížily kondice, obratnost i vytrvalost a prudce narostl počet školáků s nadváhou! Tato situace má bezprostřední a citelný dopad na zdravotnictví, a to i výhledově, kde se neustále zvyšují náklady na léčení a rehabilitaci.

Česká unie sportu dlouhodobě poukazuje na kritickou situaci v oblasti pohybové gramotnosti a sportovních aktivit mládeže. Argumenty sportovního prostředí však nechávají vládní orgány a politici vesměs bez odezvy a snahy po nápravě. Přitom je to především stát, který by měl na oficiálně zjištěný stav reagovat výrazně vyšší podporou a motivací vedoucí ke zvýšení pohybových aktivit dětí a zlepšení podmínek pro jejich sportovní vyžití. Tak se k tomu navíc sám zavázal přijetím koncepce rozvoje českého sportu do roku 2025. Jenže místo plnění strategických záměrů stát momentálně volí v případě českého sportu zcela opačný trend.

Rozpočet na sport se stále snižuje a z letošní, v posledních sedmi letech nejnižší podpory sportu ve výši 6,9 miliardy korun, je v návrhu státního rozpočtu na rok 2024 zapsáno pro sport dokonce jen na 5,2 miliardy korun! Nejnižší za posledních dvacet let! To znamená prakticky nulové investice do infrastruktury a rozvrat sportovního spolkového prostředí, protože kluby nebudou moci udržet provoz sportovišť a trenéři a cvičitelé mládeže, kteří na toto zaměstnáni vsadili v dobách státní podpory sportu blížící se 10 miliardám korun ročně (2004 – 2010, 2017 – 2021), budou muset hledat zaměstnání jinde.

Tento krok je však nejen krátkozraký, ale také nebezpečný. Stát si neuvědomuje, že dalšími škrty v rozpočtové kapitole na sport – nejen navzdory hlasům ze sportovního prostředí, ale i důraznému upozornění České školní inspekce, jakožto státní instituce – se kondice dětem nevrátí. Bude to naopak znamenat hazard s jejich zdravím. Školní tělocvik žádného rozvoje nedozná. Rodiče kvůli inflaci a rodinným rozpočtům ještě více omezí zapojení svých potomků do pohybových a sportovních aktivit, přibude tlouštíků a vzroste nemocnost. Na fyzicky atrofovanou generaci tak v konečném účtování naplno doplatí nejen český sport, ale spolu s ním také armáda, policie nebo hasiči. Nabízí se otázka, zda s dramatickým a opodstatněným navyšováním rozpočtu na obranu státu nesouvisí také fyzická kondice a zdatnost obyvatel. Podle návrhu podpory sportu na rok 2024 v Česku nikoliv. V mnoha jiných zemích si to ale politici nemyslí a konají.