Devítka před nulou, tak to je let, na Rémě zrodil se luxusní kmet. Na krku „devade“, tak to jsou jatka, nepiš ty básničky, říkala matka. Společně s „Dobrotou“ je lídrem „massů“, „Cháron či Fantomas“ vysmál se času. „Dědek i Merlin, Morlok či Malár“, duševní erekci dělá mu kanár. Standa je krásný a velice vitální, diví se plebejci: „To není normáln.“ Za mlada údajně míval i vlasy, fotky však spálil, tak blafuje asi. Zbroušená prostata, v šoku jsou doktoři, měl býti eunuchem, úd se mu topoří. Na zádech vláčí kříž - už čtyři manželství, jediná slabina, udržet tajemství. „Merlin“ je jakýmsi zázrakem přírody, přes třicet let, lišák, pobírá důchody.
Pinec i tenis tu s noblesou hraje, pak v baru u Zdeňka panáky saje. Chodidlo fixuje šlápota v antuce, zuby má vlastní, ohanbí v záruce. Jedinej míček ti zadarmo nedá, na síti prsí se „morlockej“ děda. Jak soupeř zvetchne, tak obejde hřiště: „Tlusťochu zaplať a žádný příště.“ Když chytí kanára je z toho na dně, hodí to na Láďu, pobrečí v šatně. „Šíma“ si věří, „Malej“ je drzý, důchodce poťouchlý ztrestá je brzy. Jen pojďte, pazouři, chechtá se stařec, já si vás nalákám, to bude mazec. Vysune bradu ten predátor lstivý, odborník žasne a laik se diví. Občas si poněkud přehnaně věří, vůbec mu nevadí, že málo měří.
V pinčesu pokouše „Plašana“ Pavlíka, ten byl dřív mechanik, dnes vidíš taktika. Zkouší ho humorem, David či „Panák“, ligový baskeťák, mixovej makak. Občas ho nedá, pak ho děd fikne zas, vypustí páru si, pán vlaků, Novotňas. Nad vodou drží ho duševní mentor, jen lehce provařen z Komendy kantor. Když dědek „dostane“, prohra ho bolí, v případě zpupnosti, „Kokos“ ho solí. Nikdy se nevsadí, mouřenín starý, má velký den, dnes přebírá dary. Neskrývá koloťuk čelo své nordické, odlehčit kladívko bylo prý praktické. V baru pak zařádí, čaroděj ztepilý, už toho s dentistou strašně moc vypili. Ošetřit babičku – poslední fáze, po sedmi fernetech, půjde to snáze.
CHÁRONOVO MEMORANDUM
Olympic - Dědečkův duch - kokosmage
Nad tou Rémou cosi, plíží se to v rákosí, k mé hrůze je to cosi, dědečkův duch. Ó nech mě být, já už víckrát nebudu pít. Standa si k láhvi sedá, ani loknout mi nedá a vedle něj, ó běda, se šklebí míč. Ó nech mě být, já už víckrát nebudu pít. Kdo pochopí, když vleze blíž, co natropí, zlej dědkův chtíč. Randa se na nic neptá, jenom se hloupě chechtá a zničeně mi šeptá, ten dědův duch. Ó nech mě být, já už víckrát nebudu pít. Žádné pivo – žádné pivo, žádné víno – žádné víno, žádnej rum – žádnej rum a žádnej drink – žádnej drink. Žádný brandy – žádný brandy, žádný whisky – žádný whisky, a už nikdy vodku – a už nikdy vodku, žádnej drink – žádnej drink. Jenom vodu – jenom vodu, anebo mlíko – anebo mlíko, nebo sodu – nebo sodu, žádnej drink – žádnej drink. Nebudu pít, nebudu pít.
ČESTNÉ UZNÁNÍ DĚDOVI RANDOVI K OSMDESÁTINÁM UDĚLENO ZA: imaginárního správce herny, nekompromisního výběrčího tenisových daní, stolnětenisového metodika, zkušeného trenéra, úspěšného plejera KP I + KP II v ping-pongu, nezlomného bojovníka se životem, neortodoxní míčovou legendu z Remanence, charismatického a optimistického týpka. /2014/.
Neděle, pondělí, pátek či středa, na kurtu číslo 3 – rémáckej děda. Není to morgána, kamenný svědek, na síti ve stopě, číhá si dědek. „Cháron“ jak zamlada v antuce dřepí, nahatá palice, potem se lepí. Vyryté šlápoty, jak lovec lebek, zarudlá lysina na hlavě zebe. Lobem rád potrestá Dášu i Olinu, z antuky prach už pokryl mu lysinu. Když je pak v úzkých, vypálí perdu, šklebí se, důchodce, jak poslal Ferdu.
Tenis mu sportovní radosti dodá, Kokose v pinčesu už nikdy nedá. „Náboje“ střílí dál z „rezavý pušky“, na míčky ospalé, serou mu mušky. Tenisák neletí, ač do něj bouchá, vejce mu na „wilsna“, vyprdla moucha. Přestal se soustředit, stařec je mrzutý, tamhle ti neplatí, ten není přezutý. Proč jen já jediný vybírám daně, když zrovna hraji, tak skoč, Pájo, na ně. Komár mu opíchal vrásčitou lebku, zmar, bolest, zoufalství, „Morlok“ má depku. /2022/.
Nymburský deník 4. září 2014: Blahopřání – Standa Randa v srpnu 2014 oslavil v plné síle a s chutí své osmdesátiny. …Dnes již osmdesátiletá sportovní legenda a velký znalec hub navíc disponuje vysokým sebevědomím monstrózních rozměrů. Kromě toho je tento bojovný chlapec považován za historicky nejstaršího aktivního volejbalového deblistu všech dob, když výše uvedený sport s chutí praktikuje již neuvěřitelných pětašedesát let. Podruhé se tento vitální stařec míčový predátor zapsal do deblové Guinnessovy knihy rekordů díky mírně úsměvnému faktu, kterým je nejčetnější fluktuace Randových hráčských i životních partnerek. Tyto ženy po celý život doslova rotovaly v nejbližším okolí rozverného, magického a démonického principála Randy… Na počest celoživotnímu sportovnímu dílu a neutuchajícímu úsilí mocného míčového nadšence a mága Standy Randy byl třetí tenisový kurt na Remanenci spravedlivě a citlivě pojmenován po osmdesátiletém oslavenci. Důstojný akt byl zrealizován pod taktovkou samotného prezidenta tenisového oddílu a populárního dentisty P. „Paji“ Podhajského. Lídr tenisové Lokomotivy osobně oficiálně označil tenisovou antukovou „trojku“ zelenou cedulkou za kurt Standy Randy, což nemá v oddílových dějinách obdoby…
Za všechny věrné kamarády P. Plachý, D. Rufer, P. Novotný, F. Kokeš a T. Kokojan.